Pracovní den neprobíhá vždycky tak, jak si ho představujete. Rychle a klidně. O tom, jací jsme, ale rozhoduje právě to, jak se zachováme v situacích, které dopředu nelze předvídat. Dokážete se v krizové situaci zachovat správně? Příklad za všechny nám dala v dubnu naše kolegyně, jejíž příběh vám budu dnes vyprávět. Vysílá k nám jasnou zprávu, že zaměstnanci firmy Wera na sebe dávají pozor..
Když se panu Štěpánkovi na jeho pracovišti na strojním rovnání udělalo nevolno, všimlo si toho hned několik kolegyň. Po opakovaném ujištění, že se jedná jen o dočasnou nevolnost, se vrátily ke své práci. Jeho stav se ale nelepšil, a tak se rozhodl, že se půjde provětrat na toalety. Naštěstí se se svým rozhodnutím svěřil paní Elišce Pavlíčkové. Když se ale nějakou dobu nevracel, kolegyně se za ním vydala a našla jej zhrouceného na pohovce před zasedací místností Bystřice.
„Pak už si vůbec nic nepamatuju,“ říká pan Štěpánek, když popisuje celou událost.
V nenadálé situaci zareagovala paní Pavlíčková rychle a zavolala záchranku. Právě díky její duchapřítomnosti se podařilo doktorům včas kolegovi pomoci. Zachovala se přesně tak, jak by měl jednat na jejím místě každý. Ale přesto to není vůbec samozřejmé.. Jménem vedení firmy jí 6. května 2019 poděkoval také jednatel Roman Jaroš a personální ředitelka Martina Víchová.
Dnešní rychlý způsob života v nás zrovna nepodporuje lidskost. Nikdo nemá čas. Každý někam spěchá a staví si kolem sebe zeď bezcitnosti, aby se ho nedotkly všudypřítomné tragédie. Ale opravdu nemáte ani tu chvilku, abyste si všimli? Abyste někomu pomohli, když to potřebuje? Co je důležitější?
A co vy? Všímáte si kolegů vedle sebe? Pomohli byste jim v případě problémů? Nebo raději budete dělat, že nic nevidíte?
Všichni, kteří dnes byli paní Pavlíčkové jménem firmy i zachráněného poděkovat, se shodují: Není třeba být hrdinou, ale hlavní je nebýt vůči ostatním lhostejný!
